Státní úřad pro válečné poškozence Brno

Péče o válečné poškozence a pozůstalé po obětech války a nacistické perzekuce plynule navázala v období po roce 1945 na péči o válečné poškozence, která byla zajišťována již v období I. republiky. Okruh osob, na které se vztahovalo zaopatření v důsledku škod na životě, těle nebo na zdraví utrpěných od 17. 9. 1938, byl vymezen již dekretem prezidenta republiky č. 54/1945 Sb. o přihlašování a zjišťování válečných škod a škod způsobených mimořádnými poměry. I když k legislativnímu ukotvení péče o válečné poškozence došlo až v červenci 1946, státní úřady pro válečné poškozence, které plynule navázaly na činnost zemských úřadů pro válečné poškozence, byly zpětně zřízeny již k 1. 1. 1946. Státní úřad pro válečné poškozence v Brně měl působnost pro zemi Moravskoslezskou. Druhoinstančním orgánem se stalo Ministerstvo sociální péče, jež vykonávalo funkci odvolací a dohlédací. Pro osoby žijící v ČSR byla příslušnost ke konkrétnímu státnímu úřadu pro válečné poškozence dána místem jejich trvalého bydliště, pro osoby žijící v zahraničí byl příslušný Státní úřad pro válečné poškozence v Praze.

Po zrušení úřadu byly spisy předány do spisovny jeho právního nástupce Státního úřadu sociálního zabezpečení v Brně.

Materiály byly do Státního archivu v Brně (dnes Moravského zemského archivu v Brně) předány v roce 1961. Před předáním došlo k vyčlenění živých spisů, které zůstaly ve spisovně Státního úřadu sociálního zabezpečení v Brně.